Pokud máte zájem o některé z našich oblečků, k dispozici je vám Katalog (neustále se upravuje). Nechce-li se vám čekat na zhotovení oblečků na zakázku, většinou najdete oblečky ke koupi tady.

Říjen 2006

Jarní těhotenská móda - Spring Pregnancy Fashion

31. října 2006 v 13:43 Těhotenská móda - Pregnancy Fashion
Takhle to dopadá, když necháte panenky ve skříni s chlapama. Steffi se spustila a čeká miminko. Takže honem kde sehnat něco těhotenského. Střih je dělaný podle dospělácké Burdy, kde vůbec nebyl těhotenský, ale byla to součást nějakého karnevalového kostýmu. Nám se líbilo, že je hodně volný a lze pod ním schovat kde co (v tomhle případě kde koho). Černé kalhoty jsou, tuším, z mé staré sbírky, vyráběné v dětství, takže podle toho vypadají :)

So you see the result when you leave female dolls in one cabinet with male dolls... Steffi is expecting a baby. So we had to make something for pregnancy, and fast. The pattern is made according to an adult blouse (Burda) and it wasn't for pregnancy at all - it was a part of some carnival costume. But we liked its loosy look and you can hide anything (or anybody, in this case) under it. The black trousers are - I think - from my old collection I made during my childhood, so they aren't very nice :)

Letní mini

31. října 2006 v 13:25 Šaty - Dresses
Tak tyhle minišaty jsou jediné, co se dá nafotit z doby mého ranného tvoření na panenky (tzn. období nedospělosti). Jinak je všechno víceméně nepoužitelné. Ale tenhle modýlek se mi docela líbil, tak jsem se rozhodla ho nafotit. Chtělo to jen menší úpravu, protože jsem v té době neodhadla délku ramínek, nebo se šaty časem trochu prověsily (jsou dost těžké, dělané z dvojité perlovky), prostě když jsem je nechala, tak je panenka měla za chvíli pod prsama. Takže pomohl malý skřipec na zádech, kterým jsem ramínka na focení trochu přitáhla. Do budoucna to bude chtít je odpárat a předělat.
P.S.: Čím to je že na téhle panence mě růžová neprovokuje?

Moderní oblečení

31. října 2006 v 12:58 Kostýmky - Suits
To jsme jednou byly s maminou v sekáči mrknout po nějakých levných tričkách na doma, a narazily tam na tuhle "hadí" látku. Na první pohled vypadá jako kůže, ale je to moc příjemný materiál, a hlavně měkký, takže se z něj dobře šije a na Barbie to dobře "drží", nemá tendenci to nikde moc odstávat apod., jako je tomu u silnějších materiálů (ono se vůbec na panenky vcelku špatně vybírá látka).
Kdyby moje panenky měly motorku, byl by z toho zcela jistě motorkářský outfit, takhle jsem k tomu uháčkovala takovou delší moderní vestičku (černá vlna s přídavkem lurexu, ačkoliv na fotce se to ztrácí) a Christie může vyrazit třeba na nákup (kdyby ovšem chudák neměla ploché nohy a mohla si vzít nějaké boty).

It was again one day full of shopping in the second hand, actually, we just wanted some cheap T-shirts for home and walking the dog, and we found this "snake" material. At the first sight it looks like leather but it is very pleasant material and very soft, so sewing is easy and it fits Barbie well.
If my dolls had a motorbike, I'm sure this would be a motorbike outfit. But they don't have any, so I made crochetted vest - a long, modern one (black wool with a golden thread - Lurex) and Christie can go shopping (if she only had some shoes, but for her flat feet I don't have any).

Hudsonův svetr

28. října 2006 v 4:53 Mužův koutek - Men's Corner
Já fakt neumím plést... pamatuju se, jak jsem jako dítě nemohla ani prorvat jehlici oky, tak moc jsem utahovala. No a teď mám jedno oko tak za tři, neumím utahovat. Takže nepletu. Tedy... občas mě chytl amok a rozdělala jsem nějaký svetr, abych pak zjistila, že ho buď nedodělám nebo sice dodělám, ale nesedí mi a zase ho vypářu. Ale když jsem viděla popis na tenhle svetr s jakýmsi komplikovaným límcem, dodala jsem si odvahy, vzala jehlice a šla do toho. Výsledek, hm... Hudson nemá jedno oko přes celou hruď, což je celkem úspěch. A ty manšestráky mu celkem sluší, a vůbec, tváří se v tom svetru celkem spokojeně, jako že se jde na nějakou podzimní procházku někam, kde není moc lidí, kteří se mu budou smát.

Kabát

28. října 2006 v 4:49 Kabáty - Coats
Uznávám, že s celkovým lookem jsem to tady moc nevychytala, ale když já chtěla tak moc nafotit ten nový kabátek. Jsem na jeho uháčkování celkem pyšná, ten vzorek byl neskutečně otravný, pořád něco počítat a soustředit se... pár dní po narkóze to moc nešlo, a tak bylo i nějaké to párání. Když jsem ten kabátek měla hotový, zjistila jsem, že k tomu nejsou kalhoty, tak mamina honem spíchla hnědé ze silnější látky, no ale ty kozačky jsou k tomu vážně příšerné. V současnosti uvažuji o novém nafocení tohoto kabátku a to už mám v hlavě heslo "mysli, co k tomu té panence dáváš". Tak uvidíme. (A mimochodem, ta potvora Grace si zaslouží vypadat příšerně, tak co. Je to fakt děsná intrikánka.)

Podzimní outfit

28. října 2006 v 4:39 Komplety - Complete Outfits
Tenhle svetřík jsem také dělala v pooperačním období, moc se mi líbil nápad s těmi "čudlíky", bohužel jsem si na něj vybrala droboučkou Betty, která se v něm drobet ztrácí. Mamina střihla kalhoty ze staré látky (opravdu netuším, co kdo z ní v naší rodině měl původně) a pěkně strefila vzorek - krásně navazuje. Hehe, ta vlna na svetřík byla samozřejmě páraná Gloria, zjistila jsem, že se z ní háčkuje velmi dobře a na tyto panenky je jak dělaná, takže jsem sama sebe přesvědčila, že už opravdu, ale opravdu nikdy nebudu mít chuť dodělat ten indiánský kobereček, co jsem začala háčkovat před dvěma roky...

Novinky - říjen 2006

28. října 2006 v 4:33 Novinky - News
začátek října
znovu jsem objevila chuť něco tvořit na panenky

polovina října
přes Eričiny stránky jsem objevila diskuzi na Dámě a připojila se, z příspěvků jsem se dozvěděla o srazíku, který děvčata pořádají

21. října
srazík v Praze, naprosto super, vyměněny nápady, látky, absorbovány udivené pohledy číšníků a nadšení zahraničních hostů restaurace, cestou domů zakoupeny dvě nové panenky - Kayla z kolekce Fashion Fever a Chelsea z kolekce My Scene

24. října
zrozen nápad udělat kolekci šatiček jedné malé holčině k Vánocům (tedy, ona už ze mě jedny hotové vydyndala, ale stejně je dostane až k Vánocům), mamina začíná pracovat na historicky prvním převlasování (zkoušeno na levné panence od Vietnamců)

27. října
mamina přinesla z bazaru dvě panenky, velmi levné (28 Kč jedna), jedna z nich je dokonce originál Barbie od Mattela, nějaké dítko ji sestříhalo dost nakrátko, sestřih upraven a panenka je připravena dobývat svět coby rocková hvězda (až bude mít v čem, samozřejmě)

28. října
založen tento blog a zřejmě se nepůjde spát, dokud sem nenacpu to, co sem nacpat chci

31. října
dneska přišla mamka z práce a tvářila se tajuplně. Já jsem měla ještě hodinu, a tak jsem přes hlavu své studentky po očku mamku sledovala a přemýšlela, co že se stalo tak úžasného (neboť špatně potlačovaný výraz radosti byl zjevný), takže chudák studentka má teď asi trochu nejasno v podmínkových větách. Mamka mi řekla, že si můžu vybrat, buď to, co přinesla, dostanu k narozeninám (které mám, jak už jsem psala, 6. prosince), nebo hned a k narozeninám už nic nebude. Hádejte, co jsem si vybrala? Samozřejmě hneeeeeeeeed! Naklusala jsem k jejímu batohu a mamina vytáhla Barbie černošku. Tedy, ona se jmenuje Christie (asi ji budu muset přejmenovat, už jednu Christie mám, plážovku). Má u sebe nádherného dalmatina (zatím je bílý, jsou u něj samolepky a já si ho mám sama ozdobit flekama, no to teda, tohle mi svěřit...). Prostě... celé je to úžasné a vůbec, jdu lepit ty samolepky :D Jo a mimochodem, všechno nejlepší k narozeninám :)

Společenské šaty

28. října 2006 v 4:24 Šaty - Dresses
Vždycky, když vidím tyhle šatičky, musím se smát. To takhle jednou přišla mamka domů a povídá "koukej, co nesu". Já se ohlédla od počítače a vidím úžasnou brokátovou halenku.
"Týjo, kdes to sehnala?!" byla moje reakce.
"To bys neuhodla. U popelnic..." odvětila s klidem mamina.
No uznejte, je to machr, za bílého dne bufetit u popelnic látku na šití pro panenky :D Ale šaty jsou z ní pěkné, bohužel na fotce to až tak moce nevynikne (možná, až se naučím pořádně fotit).

Pár slov o šílenci, který nosí mé jméno - A Couple of Words About a Crazy Person With My Name

28. října 2006 v 4:11 Co jsem zač? - Who I am?
Přemýšlím, jak začít, abyste si o mně nemysleli, že jsem blázen hned, ale až po dočtení tohoto článku, případně prohlédnutí blogu...

Narodila jsem se v r. 1978 ve znamení Střelce a jak s oblibou poznamenává moje mamina, jsem prostě střelená. Táta mi zase říkal, že mě přinesli čerti (narodila jsem se totiž 6. prosince). Já dodnes věřím, že mě přinesl anděl, ale nikdo jiný mi to ještě nepotvrdil.
O svém dětství toho moc neřeknu, protože vlastně skoro žádné nebylo. Měli jsme velkou zahradu a bylo potřeba každé ruky, která by na ní s něčím pomohla. Takže na hraní moc času nezbývalo, jen v zimě nebo když jsem byla nemocná. To jsem se pak v posteli obložila zbytky látek a vln a snažila se něco vytvořit na německou panenku Hannelore, kterou mi přivezla babička s dědou z jedné z návštěv východního Německa.
Moje kamarádka Erika měla to štěstí, že se její rodiče nějak dostali k tehdy tuzexovému (a příšerně drahému) zboží - panence Barbie. Kolik nocí jsem o ní snila! O téhle štíhlé krásce se srdečným úsměvem (tehdy mi ještě nepřipadal tak nechutně nasládlý jako dnes) jsem si dokázala vymyslet bezpočet příběhů a snů, a ve všech byla moje...
Jenže finanční situace a nedostatek známých nedovolovaly mít tuto vytouženou panenku doma. Tak jsem snila alespoň o nějaké jí tvarově podobné. Tehdy měl jeden známý jet do Německa a byl pověřen úkolem sehnat co nejlevnější panenku, která má míry jako "barbína". I vybavil se milý Honza instrukcemi a nějakou tou měnou a jal se vandrovat do světa splnit tento náročný úkol, na jehož konci na něj nečekala ani princezna, ani půl království, ale jedna malá holka s jiskřičkami naděje v očích.
A tahle malá holka čekala a čekala... a čekala... čekala... a pořád nic. Bodejť bych tehdy tušila, že mamka ji má dávno doma a čeká na Vánoce! A už vůbec jsem netušila, že za nějakých deset let bude kolem panenek co hrdlo ráčí, a dokonce originál od Mattela, stačí jen natáhnout ruku, zaplatit a je to... Tehdy to byly moje nejkrásnější Vánoce. Panenka měla do krásy Barbie velmi daleko, vlásky připevněné jen uprostřed hlavy, takže by mohla představovat náčelníka Irokézů, ale co radosti přinesla! Mamka ji zabalila asi do deseti krabic, já rozbalovala, napjatá a málem zoufalá, protože žádný z předchozích dárků nebyla panenka... a nakonec slzičky radosti a úlevy :) Co šatečků jsme pak s kamarádkou Erikou ušily, co nábytku jsme vyrobily jen tak z kartonových krabic! A těch módních přehlídek a plesů!
Svojí první Barbie jsem se také dočkala, jen už jsem byla trochu starší. Bylo mi tak 13, 14 let, prý už jsem byla na panenky veliká, no ale proč ne? Pořád nebyl moc čas na hraní, a tak mi panenka byla vzácná (snad proto se dochovala dodnes, jen má za ta léta trochu zplstnatělé vlasy). Nu, se střední školou a následným zaměstnáním šly panenky do úložného prostoru i se všemi šatičkami, které na ně neumělá dětská ruka kdy vytvořila (o pár let později šla část z nich i s jednou "olezlou" Steffi do popelnice).
Občas jsem měla pocit, že si tu Barbie musím prostě vytáhnout a trochu se s ní pokochat, vzpomenout si na jeden splněný dětský sen. Pak jsem při brouzdání netem našla pár návodů na šatičky a zatoužila jsem to zkusit. A zase šla panenka na rok do skříně, než jsem dostala chuť zkusit něco nového. Až letos na jaře jsem podstoupila operaci, po které jsem musela dva týdny hodně odpočívat, většinu času jsem trávila v posteli. Byla jsem už znuděná čtením knížek a luštěním křížovek, ostatní moje koníčky mi v tu chvíli připadaly dost náročné, tak jsem si vzpomněla zase na Barbie. Při jedné z nemnohých chvilek u počítače jsem narazila na stránky Denisy (molendrix), kde mě uchvátily její výtvory, a o pár minut později na stránky Eriky (erica) - jaká shoda jmen, která mě vyloženě k tvorbě "nakopla" (v první chvíli nevědomky). Pořád na to nemám moc času, pořád se najde období, kdy panenky prostě zavřu do skříně a nevím o nich. Ale po chvilkách s mamkou tvoříme. Ano, s mamkou. Tato jednašedesátiletá paní se vrhla do tvoření pro panenky s vervou, jakou jsem u ní nečekala. Mám u ní obrovskou podporu (jako třeba že se nechá přesvědčit, že tuhle, ano, přesně tuhle panenku ještě potřebujeme, protože takovou ještě nemáme, i když už jich máme přes dvacet) a to mi dává další chuť k tvoření. A sem tam se najde i příležitost potěšit jiné dětské oči, a to je moc dobrý pocit.

I am thinking where I should start to not make you thinking I am an insane person immediately but after reading this article, maybe going through the whole blog...

I was born in 1978 in Saggitarius zodiac sign and how my mum likes saying, I am a bit crazy. My dad told me that I had been brought by devils (I was born on 6 December). I believe till these times I was brought by an angel, although nobody confirmed this.
I am not going to say very much about my childhood because I almost did not have any. We had a huge garden and everybody was good for helping with it. This means there was not very much time for games and toys, only in winter or when I was ill. In time of my illness I always brought some fabrics and wools and tried to make something for German doll Hannelore which my grandparents brought me from the eastern part of Germany.
My friend Erika was very lucky because her parents bought her "Tuzex" (and very expensive) goods - Barbie doll. How many nights I was dreaming of her! About this slim beauty with hearty smile (at that time I did not see it as disgusting sweet as today) I could develop a lot of stories and in all of them she was mine.
But... the financial situation and no friends who could reach this doll for me was the cause I could not have this desired doll. So I dreamed at least about some similar one. At that time a brother of my mum's colleague went in Germany, so he got a task - to buy the cheapest doll which has similar body like Barbie. So this "Jack" got some instructions and currency and wandered into the wide world to do this hard task which ended neither with a princess, nor with a half of kingdom, but with one little girl with sparkles of hope in her eyes. And this little girl was waiting... waiting... and waiting... and nothing. I did not have any idea my mum had had this doll at home and had been waiting for Christmas! And I did not have a clue at all that in some ten years there will be as many Barbie dolls by Mattel at the shops as you wish, you have only to take them, pay and they are yours... It was my most beautiful Christmas. The doll was very far from Barbie when it comes to beauty, the hair was fastened only in the middle of her head (so she could pretend she was an Indian chief) but how much of joy she brought to me! My mum wrapped her into some ten boxes, I was unwrapping presents, feeling tense and despair because none of them was the doll... and finally the tears of joy and relief :) What a number of clothes I made with my friend Erika, what a number of furniture we made, just of paper boxes! And the fashion shows and balls!
My first original Barbie (by Mattel) came when I was a bit older. I was some 13, 14 years old, my granny said I was too old for dolls, but why not? I still did not have much time for playing, so this doll was very rare for me (maybe that is why I have her till now, even with a bit spoilt hair). Well, with my coming to high school and commuting there the dolls with their clothes and other stuff made with child's hand went into the wardrobe (a couple of years later I threw some of these clothes and stuff with one spoilt Steffi to the trash bin).
From time to time I felt I just had to pull this Barbie out of her place and enjoy her a bit, remember one dream from my childhood which came true. When I was browsing a net I found some patterns for Barbie clothes and had a mood to try some of them. And again, the doll went into the wardrobe for some year till I had a mood for trying something else. But this spring I had an operation and I had to relax very much for two weeks, most of time I spent in bed. I was bored with reading books and solving crosswords and my other hobbies seemed to me too difficult, so I remembered Barbie. When I spent some little time at my pc I found Denisa's webpage where I was really caught by her creations, and a couple of minutes later I found Erika's webpage - what a name coincidence - who really made me start creating (at that time she did not know about it). I still do not have very much time, I still have times when I just close my dolls into the wardrobe and I do not think about them. But when I have some time, me and my mum make something. Yes, my mum. This 61-year-old woman plunged into this with passion I did not expected at her. I have a huge support at her (e.g. she let me to persuade her that we need this doll, yes, we really need her, because we have not had her yet even we have some 20 dolls) and this makes me have a mood for creating. And from time to time I have a possibility to make some joy to another child's eyes, and this is very good feeling.

Jenny

28. října 2006 v 2:34 Moje panenky - My Dolls
Jenny byla také princezna od Vietnamců, je trošku odflinknutá - má hrozně volné nohy, takže drží pohromadě jen díky těsným sukním. Myslím, že z ní udělám permanentní modelku v historických šatech (až na ni nějaké udělám, Napoleonské okupuje Steffi) a vystavím si ji někde za vitrínou. Můj fotoaparát ji bohužel nemá moc v lásce, takže z ní není moc vidět :( Hmm, aktualizace: postupem času byla poslána na přemalbu, která se moc nezdařila a navíc nějak přišla ke zlomenému pasu... je slepená náplastí a napasovaná do šatů vánoční víly. V současnosti se její hlava toulá kdesi u Denisy na novou přemalbu (tu původní neměla na svědomí Deny).
Jenny was also a princess from Vietnamese shop, she is a bit shoddy - her legs have too much space to move, so she is held together only by narrow skirts. I think I am going to use her as a permanent model in historical dress (when I make some, the Napoleon one is on Steffi) and place her somewhere on the shelf. Unfortunately, my camera doesn't like her very much so you can't see much of her :( Hmm, update: in time she was sent to recolour, which wasn't very successful and more - she somehow happened to break her waist... it is fastened with plaster and stuffed into Christmas fairy's dress. At present her head is wandering somewhere at Denisa for a new recolour (the former one wasn't made by Deny).
Locations of Site Visitors