Pokud máte zájem o některé z našich oblečků, k dispozici je vám Katalog (neustále se upravuje). Nechce-li se vám čekat na zhotovení oblečků na zakázku, většinou najdete oblečky ke koupi tady.

Pár slov o šílenci, který nosí mé jméno - A Couple of Words About a Crazy Person With My Name

28. října 2006 v 4:11 |  Co jsem zač? - Who I am?
Přemýšlím, jak začít, abyste si o mně nemysleli, že jsem blázen hned, ale až po dočtení tohoto článku, případně prohlédnutí blogu...

Narodila jsem se v r. 1978 ve znamení Střelce a jak s oblibou poznamenává moje mamina, jsem prostě střelená. Táta mi zase říkal, že mě přinesli čerti (narodila jsem se totiž 6. prosince). Já dodnes věřím, že mě přinesl anděl, ale nikdo jiný mi to ještě nepotvrdil.
O svém dětství toho moc neřeknu, protože vlastně skoro žádné nebylo. Měli jsme velkou zahradu a bylo potřeba každé ruky, která by na ní s něčím pomohla. Takže na hraní moc času nezbývalo, jen v zimě nebo když jsem byla nemocná. To jsem se pak v posteli obložila zbytky látek a vln a snažila se něco vytvořit na německou panenku Hannelore, kterou mi přivezla babička s dědou z jedné z návštěv východního Německa.
Moje kamarádka Erika měla to štěstí, že se její rodiče nějak dostali k tehdy tuzexovému (a příšerně drahému) zboží - panence Barbie. Kolik nocí jsem o ní snila! O téhle štíhlé krásce se srdečným úsměvem (tehdy mi ještě nepřipadal tak nechutně nasládlý jako dnes) jsem si dokázala vymyslet bezpočet příběhů a snů, a ve všech byla moje...
Jenže finanční situace a nedostatek známých nedovolovaly mít tuto vytouženou panenku doma. Tak jsem snila alespoň o nějaké jí tvarově podobné. Tehdy měl jeden známý jet do Německa a byl pověřen úkolem sehnat co nejlevnější panenku, která má míry jako "barbína". I vybavil se milý Honza instrukcemi a nějakou tou měnou a jal se vandrovat do světa splnit tento náročný úkol, na jehož konci na něj nečekala ani princezna, ani půl království, ale jedna malá holka s jiskřičkami naděje v očích.
A tahle malá holka čekala a čekala... a čekala... čekala... a pořád nic. Bodejť bych tehdy tušila, že mamka ji má dávno doma a čeká na Vánoce! A už vůbec jsem netušila, že za nějakých deset let bude kolem panenek co hrdlo ráčí, a dokonce originál od Mattela, stačí jen natáhnout ruku, zaplatit a je to... Tehdy to byly moje nejkrásnější Vánoce. Panenka měla do krásy Barbie velmi daleko, vlásky připevněné jen uprostřed hlavy, takže by mohla představovat náčelníka Irokézů, ale co radosti přinesla! Mamka ji zabalila asi do deseti krabic, já rozbalovala, napjatá a málem zoufalá, protože žádný z předchozích dárků nebyla panenka... a nakonec slzičky radosti a úlevy :) Co šatečků jsme pak s kamarádkou Erikou ušily, co nábytku jsme vyrobily jen tak z kartonových krabic! A těch módních přehlídek a plesů!
Svojí první Barbie jsem se také dočkala, jen už jsem byla trochu starší. Bylo mi tak 13, 14 let, prý už jsem byla na panenky veliká, no ale proč ne? Pořád nebyl moc čas na hraní, a tak mi panenka byla vzácná (snad proto se dochovala dodnes, jen má za ta léta trochu zplstnatělé vlasy). Nu, se střední školou a následným zaměstnáním šly panenky do úložného prostoru i se všemi šatičkami, které na ně neumělá dětská ruka kdy vytvořila (o pár let později šla část z nich i s jednou "olezlou" Steffi do popelnice).
Občas jsem měla pocit, že si tu Barbie musím prostě vytáhnout a trochu se s ní pokochat, vzpomenout si na jeden splněný dětský sen. Pak jsem při brouzdání netem našla pár návodů na šatičky a zatoužila jsem to zkusit. A zase šla panenka na rok do skříně, než jsem dostala chuť zkusit něco nového. Až letos na jaře jsem podstoupila operaci, po které jsem musela dva týdny hodně odpočívat, většinu času jsem trávila v posteli. Byla jsem už znuděná čtením knížek a luštěním křížovek, ostatní moje koníčky mi v tu chvíli připadaly dost náročné, tak jsem si vzpomněla zase na Barbie. Při jedné z nemnohých chvilek u počítače jsem narazila na stránky Denisy (molendrix), kde mě uchvátily její výtvory, a o pár minut později na stránky Eriky (erica) - jaká shoda jmen, která mě vyloženě k tvorbě "nakopla" (v první chvíli nevědomky). Pořád na to nemám moc času, pořád se najde období, kdy panenky prostě zavřu do skříně a nevím o nich. Ale po chvilkách s mamkou tvoříme. Ano, s mamkou. Tato jednašedesátiletá paní se vrhla do tvoření pro panenky s vervou, jakou jsem u ní nečekala. Mám u ní obrovskou podporu (jako třeba že se nechá přesvědčit, že tuhle, ano, přesně tuhle panenku ještě potřebujeme, protože takovou ještě nemáme, i když už jich máme přes dvacet) a to mi dává další chuť k tvoření. A sem tam se najde i příležitost potěšit jiné dětské oči, a to je moc dobrý pocit.

I am thinking where I should start to not make you thinking I am an insane person immediately but after reading this article, maybe going through the whole blog...

I was born in 1978 in Saggitarius zodiac sign and how my mum likes saying, I am a bit crazy. My dad told me that I had been brought by devils (I was born on 6 December). I believe till these times I was brought by an angel, although nobody confirmed this.
I am not going to say very much about my childhood because I almost did not have any. We had a huge garden and everybody was good for helping with it. This means there was not very much time for games and toys, only in winter or when I was ill. In time of my illness I always brought some fabrics and wools and tried to make something for German doll Hannelore which my grandparents brought me from the eastern part of Germany.
My friend Erika was very lucky because her parents bought her "Tuzex" (and very expensive) goods - Barbie doll. How many nights I was dreaming of her! About this slim beauty with hearty smile (at that time I did not see it as disgusting sweet as today) I could develop a lot of stories and in all of them she was mine.
But... the financial situation and no friends who could reach this doll for me was the cause I could not have this desired doll. So I dreamed at least about some similar one. At that time a brother of my mum's colleague went in Germany, so he got a task - to buy the cheapest doll which has similar body like Barbie. So this "Jack" got some instructions and currency and wandered into the wide world to do this hard task which ended neither with a princess, nor with a half of kingdom, but with one little girl with sparkles of hope in her eyes. And this little girl was waiting... waiting... and waiting... and nothing. I did not have any idea my mum had had this doll at home and had been waiting for Christmas! And I did not have a clue at all that in some ten years there will be as many Barbie dolls by Mattel at the shops as you wish, you have only to take them, pay and they are yours... It was my most beautiful Christmas. The doll was very far from Barbie when it comes to beauty, the hair was fastened only in the middle of her head (so she could pretend she was an Indian chief) but how much of joy she brought to me! My mum wrapped her into some ten boxes, I was unwrapping presents, feeling tense and despair because none of them was the doll... and finally the tears of joy and relief :) What a number of clothes I made with my friend Erika, what a number of furniture we made, just of paper boxes! And the fashion shows and balls!
My first original Barbie (by Mattel) came when I was a bit older. I was some 13, 14 years old, my granny said I was too old for dolls, but why not? I still did not have much time for playing, so this doll was very rare for me (maybe that is why I have her till now, even with a bit spoilt hair). Well, with my coming to high school and commuting there the dolls with their clothes and other stuff made with child's hand went into the wardrobe (a couple of years later I threw some of these clothes and stuff with one spoilt Steffi to the trash bin).
From time to time I felt I just had to pull this Barbie out of her place and enjoy her a bit, remember one dream from my childhood which came true. When I was browsing a net I found some patterns for Barbie clothes and had a mood to try some of them. And again, the doll went into the wardrobe for some year till I had a mood for trying something else. But this spring I had an operation and I had to relax very much for two weeks, most of time I spent in bed. I was bored with reading books and solving crosswords and my other hobbies seemed to me too difficult, so I remembered Barbie. When I spent some little time at my pc I found Denisa's webpage where I was really caught by her creations, and a couple of minutes later I found Erika's webpage - what a name coincidence - who really made me start creating (at that time she did not know about it). I still do not have very much time, I still have times when I just close my dolls into the wardrobe and I do not think about them. But when I have some time, me and my mum make something. Yes, my mum. This 61-year-old woman plunged into this with passion I did not expected at her. I have a huge support at her (e.g. she let me to persuade her that we need this doll, yes, we really need her, because we have not had her yet even we have some 20 dolls) and this makes me have a mood for creating. And from time to time I have a possibility to make some joy to another child's eyes, and this is very good feeling.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 erica erica | E-mail | Web | 29. října 2006 v 0:37 | Reagovat

Ahoj Hani,

máš to tady parádní a děkuji za zmínku o mě, i když jsem zpočátku nechtěla věřit svým očím o kom, že to hovoříš, když já jsem v dětství žádnou panenku Barbie taky neměla!!!! Až ke konci tvého povídání jsem zjistila, že jde o shodu jmen a že i takové nezvyklé jméno jako je Erika, se zkrátka u tebe v okolí vyskytuje.

Heslo stránek - Kdo si hraje nezlobí - zcela vystihuje atmosféru mnoha domácností, kde se zbláznily mamči jako jsem já a mají obložený pokoj panenkami, látkami, vlasy, barvičkami, nitěmi a kdo ví, čím vším.... Přeju ti v tvém tvořivém koníčku hodně zdaru, hlavně chápavou  rodinu, to je to nejdůležitější (něco o tom vím, nutím je bydlet s 30 Barbínama, se 7 Tonnerkama a asi s 12 panenkama různého dalšího druhu) a věř, že to, že mě s nima nevyhodí hned, jak mě vidí, že nesu další krabici s panenkou, bude patřit k devize té TVOJÍ rodiny, tak si to prosímtě zařiď tak, aby tě všichni respektovali i s tímto koníčkem, který mnoha lidem přijde jako nenormální.

Na to mám odpověď, a kdo je normální????  Vzpomeň na náš sraz, na rozzářené oči všech zúčastněných dam a zbytek hoď za hlavu.... good luck

Erika

2 Mefi Mefi | Web | 30. října 2006 v 8:37 | Reagovat

Ahojky, máš moc krásný blog a prima koníček .-))

Jak už tady výše psala Erika, chce to trpělivost a pochopení okolí, nicméně se tím mimo jiné skvěle čistí hlava, vím o tom své .) Pěkně tvoř dál, ať se máme čím kochat .))

Hodně zdaru přeje Mefi

3 tatokalan tatokalan | 30. října 2006 v 13:21 | Reagovat

no, já si zatím nejsem tak úplně jistá, jestli je můj přítel dostatečně zpracovaný, tak to testuju tím, že po večerech, které spolu trávíme na Skype, začínám šít místo paření s ním na počítači, a vzhledem k tomu, že se včera zajímal, co konkrétně teď dělám a ani nedýchal, když jsem začisťovala výstřih u trička, tak snad se mi ho podaří zpracovat :D

4 marta-b marta-b | E-mail | Web | 30. října 2006 v 17:25 | Reagovat

Ahojky, ještě jsem neprozkoumala celý tvůj blog, ale tohle vyprávění o tvojí první panence mě úplně chytilo za srdíčko :o) Jsou to moc krásný vzpomínky, viď? Přeju ti, aby se ti plnily sny i dneska, v dospělosti, a aby tě tvoření na Barbie bavilo čim dál tim víc :o) Jde ti to moc dobře. A já jdu prozkoumat zbytek stránek, co jsem ještě neviděla ...

5 MBCorp MBCorp | E-mail | Web | 14. listopadu 2006 v 21:31 | Reagovat

Naprostý klid , jestli se cejtíš nenormálně, tak tě utěší že já taky dělám do panenek a to sem kluk takže sem na tom ještě hůř :-) . Jedna věc musíš srát na všechny co pomlouvaj, co umí oni? Jdi za svý cílem ......    (doufám že sem to nepřehnal kdyžtak smaž tenhle příspěvek)

6 Ivana Ivana | E-mail | Web | 30. prosince 2006 v 19:01 | Reagovat

Ahoj Hani,

gratuluji ke stránkám a k panenkám, sama vím jak je hezké těšit se na každou novou co přibude, je to prostě prima koníček, mám stejný, i když ho mixuju ještě s fotografováním.

Jak píšou ti přede mnou je moc důkežité mít doma pochopení a nejlepší je mít někoho kdo dokonce fandí, já mám to štěstí, že mám takovou jednu z dcer a ty zase svoji mamku, která Tě podporuje. A to je moc fajn.

Přeju oběma plno tvůrčích nápadů a radosti z povedených věciček do roku 2007.

P.S. A neboj jsem větší šílenec, panenek a Kenů mám už přes 500 ks, takže dál sbírej a měj radost z každého nového kousku, jako mám i já.

Mám stránky: www.ivanafilipova.ic.cz nebo www.foto-ivanafilipova.ic.cz ( třeba tam ve sbírce panenek objevíš nějakou, kterou si budeš pro příště přát!!

Jinak musím ještě napsat, že moc krásně o panenkách píšeš a je vidět, že je to opravdu Tvá srdeční záležitost a to je na tom to nejkrásnější. Hodně radosti přeje

Ivana

7 tatokalan tatokalan | 17. ledna 2007 v 9:48 | Reagovat

díky všem :) já se necítím nenormálně, jen si nejsem tak úplně jistá, jestli můj potenciální manžel mě bude podporovat nebo budu muset zatajovat každou novou panenku... zatím mu ty nové nepřiznávám, ale když u nás byl, tak otevřel skřínku s nimi a teď dumá, proč jich vlastně mám tolik (okolo 30) a proč ty ošklivější někomu nedám, a nejde mu do hlavy, proč sháním ty starší (se starším tělem), když ty nové jsou hezčí... je to dost práce vysvětlit mu, že na to nové tělo prostě nenarvu šaty s pasem do V, které se nosily v 17. či jakém století, kdy si ženské nechávaly vyndavat spodní žebra, aby jejich pas neměřil víc než nějakých 40 cm... no ale když vidí hotový kostým, tak je nadšen (tedy jen těmi historickými, normální oblečení mu nějak nic moc neříká), tak uvidím, jak budeme válčit.

8 Peula Peula | 22. ledna 2007 v 23:14 | Reagovat

Přečetla jsem si tvůj blog a vzpomněla jsem si na své dětství. Panenek jsem měla spousty - krásné, ale opravdovou originál Barbie jsem dostala v 10 letech.. (jsem ročník 62) Byla prostě úžasná. Měla náhradní hlavičku se 3 parukami, šatečky, botičky..Ještě stále ji mám, ale potřebuje nové vlásky..

Šila jsem na ni, pletla, háčkovala - vše v ruce a vydrželo mi to až do 14, pak jsem začala šít na sebe a kamarádky a na panenku už nezbyl čas. Navíc přibyla škola a vloudily se jiné koníčky.

Až po mnoha letech, když už jsem byla opravdu HODNĚ dospělá, jsem od svého tehdejšího přítele dostala dvě úplně nové Barbie blondýnky  s úzkým pasem, modrýma očima a dlouhými vlásky- opět jsem je uschovala. Z pobytu v USA jsem si dovezla úplně černého Kena.. Panenky odpočívaly v krabicích, občas jsem je vytáhla, prohlédla, dokoupila nějaký doplněk nebo botičky.

Pak se mi narodila dcera a já začala tyto panenky kupovat pravidelně..

Nevím, kolik je jich doma, nedaří se mi to spočítat, už na ně občas i něco ušiji dceři pro radost. Asi před dvěma roky jsem začala cíleně sbírat i ty větší..

Myslím si, že je to koníček jako každý jiný, je to relaxace.. Dnes již dávám přednost jiným modelům - studuji historii odívání, a cítím se při tom skvěle.

Takže přeji jen samé krásné modely  a čas na tvorbu  

Petra

9 Klára Klára | E-mail | 5. února 2007 v 10:20 | Reagovat

Já bych, člověče, řekla, že jsi pořád míň střelená než já. A je to.

10 Babča Babča | 5. února 2007 v 17:00 | Reagovat

každý je svým způsobem normální....

11 Barbora V. Barbora V. | 7. února 2007 v 10:14 | Reagovat

Ahoj. Podle mého názoru nejsi vůbec nenormální. Někteří chlapi si taky lepí modýlky v i pokročilém věku.

12 jaaa jaaa | Web | 14. února 2007 v 10:56 | Reagovat

komu by se chteli psat dlou he clanky obdivuju te

13 Eli Eli | 28. března 2007 v 0:29 | Reagovat

Patřím taky mezi Vás, potrefené. Kromě panenek a šítí ještě sbírám nábytek a různé doplňky. Ráda si prohlížím i stránky Ivany a Eriky. Všem Vám fandím a přeji hodně zajímavých nápadů.

14 Jan Vacík Jan Vacík | E-mail | 28. března 2007 v 13:56 | Reagovat

Vážené dámy,

s radostí jsem zjistil, že i v České republice existují nadšení sběratelé a milovníci panenek Barbie, resp. zapálení návrháři a tvůrci její módy. Jsem studentem 3.ročníku Angličtiny pro hospodářskou praxi a jako téma své bakalářské práce jsem zvolil Barbie: American Cultural Icon. Toto téma mě velmi zajímá již několik let a v průbehu studia jsem napsal již jednu seminární a jednu výzkumnou práci o této fascinující kulturní ikoně.

O přečtených knížkách ani nemluvě.

Proto bych se s Vámi nějakým způsobem rád setkal a pokud budete souhlasit, natočil s Vámi interview, popřípadě Vás vyzpovídal

nějakou jinou metodou - jsem si jistý, že takový rozhovor bude nejen přínosem pro mou práci, ale také velmi zajímavý pro Vás. Po domluvě Vám rád pošlu svou poslední práci, popřípadě půjčím některou publikaci a panence Barbie. Vše v angličtině.

Když jsem hledal informace o Barbie v českém prostředí, všiml jsem si také, že máte jakýsi sraz 14.4.2007. Pokud by Vám má práce přišla zajímavá, velmi rád bych se tohoto setkání účastnil a osobně tak poznal část "Barbie Fashion Community" v České republice. Předem děkuji za odpověď.

s pozdravem

Jan Vacík,

Univerzita Pardubice

P.S.:Aniž bych se chtěl lacině vlichotit, musím zde vyjádřit svou fascinaci panenkou Barbie, neboť mi při prohlížení vašich web stránek opět dokázala, jak bohaté je to téma a jak tako ikona dokáže spojit tolik zajímavých a hlavně odlišných lidí!!!

15 tatokalan tatokalan | 7. dubna 2007 v 12:32 | Reagovat

Ohledně srazíku se obraťte na Eriku (www.erica.cz), myslím, že ta to má pod palcem :) Já nemohu mluvit za děvčata, přišla jsem do jejich Barbie komunity relativně nedávno (cca před rokem).

16 Hanka B. Hanka B. | 4. června 2007 v 11:19 | Reagovat

Jsem taky trochu potrefená, i když jako studentka s omezeným rozpočtem jsem to zatím na žádnou skutečnou Barbie nedotáhla, pořád jenom naše staré Steffi... a jako nadšenec do všeho možného jsem zatím ani nevyrobila moc šatiček... ale fascinuje mě to - a když má někdo jako já takovou šílenou horu nápadů na šaty a omezený rozpočet, šaty na panenky jsou naprosto ideální řešení. :-)

17 Hanka B. Hanka B. | 4. června 2007 v 11:22 | Reagovat

Zapomněla jsem dodat, že jsem taky střelec a narozeniny mám sedmého. :-)

18 gabriel gabriel | 5. června 2007 v 20:13 | Reagovat

prosím prosím=-)kde si můžu koupi panenku Tonner?kolik stojí?PŘEDEM DĚKUJI.GABRIEL-BARBARA.☺☻

19 tatokalan tatokalan | 5. června 2007 v 21:53 | Reagovat

Já panenky Tonner (zatím) nemám, nelíbí se mi, radši tvořím na barbuchy... ale děvčata z našeho potrefeného klubu je vesměs kupují na e-bay, cena se pohybuje, co tak orientačně vím, od 1500,- výš.

20 gabriel gabriel | 6. června 2007 v 14:19 | Reagovat

moc děkuji!máš to tu krásní=-)amě je  10☺

21 Aisa Aisa | E-mail | 19. listopadu 2007 v 17:04 | Reagovat

Chci říct ale asi neřeknu,že o šití na Barbie sním,Barbie mám dost.

22 tatokalan tatokalan | 25. listopadu 2007 v 9:40 | Reagovat

A co Ti brání začít? :) Jestli se bojíš, že to ze začátku nebude nic moc, tak si prohlédni některé moje modely tady... jak jsem někde už psala, dávám sem i ty méně povedené (kromě těch co letí rovnou do odpaďáku). Důležité je prostě začít, za chvíli už to jde samo, a i když já nepatřím k pravidelným tvůrcům (třeba půl roku nic nového neudělám), vracím se k tomu pravidelně. Většinou tvořím u nějakého pěkného filmu, je to výborná relaxace, a běžné oblečení má člověk za pár hodinek hotové.

23 Tamara Tamara | E-mail | 23. dubna 2008 v 11:13 | Reagovat

prodám panu barbie r.1966 605253288

24 KIKI KIKI | E-mail | 19. června 2008 v 11:55 | Reagovat

Ahoj, mám doma celou barbie kolekci Spice girls a ráda bych ji prodala někomu, kdo jim neostříhá vlasy a podobně :)) Telefon 724914006

25 tatokalan tatokalan | 6. července 2008 v 11:56 | Reagovat

Asi vás zklamu, ale co se týče pořizování nových panenek, mám teď dost dlouho stop stav :) nejsou finance nazbyt a navíc se teď víc věnuju osobnímu životu a své rodině, než panenkám, což se (a nejsem na to pyšná) odráží i na četnosti mých příspěvků sem

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Locations of Site Visitors