Než jsem se nadála, přišel březen. Ne, nepřeskočilo mi, že píšu novinky hned na začátku měsíce, chci vás jenom seznámit s předělanou spodničkou na francouzské šaty :D Sice jsem to dala i do článku o nich, ale tam by se to mohlo ztratit, a já jsem na tu spodničku fakt pyšná :)
Takže tady máte fotku, původně měly být vycpávky tylové, ale jelikož tolik tylu nevlastním (ani netuším, jestli vůbec ještě nějaký vlastním), tak jsem na to vyzrála. Uháčkovala jsem pruh o šířce předpokládané vycpávky a dvojnásobné délce. Háčkovala jsem dlouhými sloupky, aby to rychle přibývalo, pak jsem to sháčkovala dohromady, nechala otvor na vycpání a přemýšlela, čím to vycpat, aby to bylo měkké a přitom ne moc těžké, aby to nestahovalo panence sukni z boků... Dokonce jsem kvůli tomu kontrolovala i různé hygienické potřeby na záchodě :D Kde mě nakonec napadlo (ty nejlepší nápady dostávám zásadně tam), že mám někde igelitku plnou čtverečků na háčkovaný patchwork, znáte to, takové ty babiččiny čtverce. No tak jsem čtyři vyndala, po dvou je složila do každé vycpávky, otvor zašila a vycpávky přišila. Myslím, že to vypadá opravdu dobře :)
Dneska (4. března) jsem šla podat daňové přiznání a cestou jsem si udělala dvakrát radost :) První návštěvou bazaru, kde jsem našla pěknou vlnu - v pytli bylo jedno přadeno silné bílé (prý mamce na čepici, už si ji zamluvila, na barbuchy se nehodí), pak tři klubka krásné tmavě vínové, akorát tak v síle (nebo spíš tenkosti) na panenky, a pak asi pět klubek černé efektní se stříbrnou nití. A to celé za 40 korun - no nekupte to, i když máte doma tři krabice s vlnou na barbuchy :D Z té vínové už úplně vidím nějaký svetřík na tu Luchiu, co mi má dorazit, no a z té efektní budou super společenské šaty... No a ta druhá radost byl balíček botiček a kabelek za 99 korun. Byly tam dvě růžové (fuj) kabelky, jedny černé botky (potřebuju), šedé polokozačky (hodí se) a dvoje různě růžové botky (darují se nebo se přemalují).
7. března: teď (23:00) jsem vstala z křesla po náročném odpoledni celá uháčkovaná. Dodělala jsem vrchní šaty francouzské dámy základní barvou až na potřebnou délku, ještě zbývá olemovat otevření a zapínání a uháčkovat ozdobný lem zlatou. A samozřejmě udělat rukávy, toho se upřímně děsím, od ramen k lotkům vypadají hrozně úzké. Doufám, že mi zítra budou prsty sloužit, dneska už mě do nich chytá křeč. Ještě jsem si pro "odpočinek" dala jedno starší téma měsíce - sekretářku, použila jsem na ni střih z jednoho z prvních modelů, které jsem háčkovala před třemi roky po operaci a je tu na blogu špatně nafocený. Tak jsem ho udělala znovu v jiných barvách a už s tím, že z toho bude sekretářka. Ještě bohužel není nafoceno, takže fotky dodám později. Počasí teď focení vůbec nepřeje, pořád prší :(
Tak tady je ta fotka. Bohužel práce OPĚT stagnuje, a to OPĚT pro nedostatek materiálu a neschopné prodavačky ve švadlence, které v našem městě prostě NEMŮŽOU mít zlatou... Tu původní jsem ještě pořád nenašla a ta Madeira, kterou jsem chtěla použít místo ní, nestačila... v půlce spodního okraje sukně došla, mimochodem, pracovalo se s ní naprosto příšerně. Takže musím počkat do příštího týdne, než mamka pojede do Prahy a doufat, že ji sežene. Pokud ne, tak šaty zase budou někdy příští rok, ach jo. Už mě to štve, mám fakt smůlu, co se týče tohoto modelu... moje první mega historické šaty a takových problémů. A navíc, když mám opravdu chuť do té práce na nich :P
13. března: pátek třináctého je pro mě naprosto super den, protože dneska dorazila Luchia! Erika ji odeslala ve středu, a tak jsem na 99% počítala s tím, že dnes dorazí. Ráno jsem si přivstala, abych byla připravená, až přijede pošta. Přítel si ze mě dělal legraci, když jsem krájela housky k snídani ve stoje a koukala z okna, jestli už neuvidím auto. Pak jsem ho viděla a oni jako kdyby tušili, jak jsem napnutá, objeli nejdřív všechny ostatní baráky ve slepých uličkách a pak se vrátili k tomu našemu :D Asi jsem vypadala jak hlídací pes, jak jsem tak z toho okna bez dechu sledovala manévry poštovní dodávky. A ten úžasný pocit, když se ozval zvonek :D Konečně jsem se mohla z panenky pořádně radovat, protože já jsem ten typ, že dokud ji nedržím v ruce, tak mi jaksi nedochází, že je moje. A tak celý ten přibližně měsíc ode dne, kdy ji Erika pro mě koupila jsem měla jen takový neurčitý radostný pocit, když jsem si uvědomila, že ji budu mít, ale současně i obavy, aby se s ní něco po cestě nestalo. I když mě už pak Erika uklidnila, že dorazila k ní, pořád to nějak nebylo ono. To až teď, když jsem ji vybalila a držela v ruce. Zvláštní je, že oproti barbuchám mi připadá jako z jiného světa. Asi proto, že je to takový hodně osobitý typ panenky. Člověk ani nemůže uvěřit, že se jich udělala větší série... přijde mi třeba jako OOAK, člověk si těžko představí, že tyhle panenky vyrábí nějaká továrna :) No a samozřejmě jsem hned hnala přítele pořídit fotku - aby panenka nebyla nahulatá, oblékla jsem jí svatební šaty, které jsem uháčkovala asi před dvěma týdny a vyšly poněkud volnější přes prsa - tyhle panenky mají totiž hooodně vyvinutý hrudník :)
21. března: tak francouzská dáma do srazíku nebude, mamka zlatou nesehnala a když jsem skuhrala Erice do mailu, tak mi nabídla, že na srazík vezme nějakou zlatou, co sežene. Takže na srazík vezmu jen ty nedodělané vrchní šaty a klobouk, abysme porovnaly odstín/tloušťku, s panenkou a se spodničkou se tahat nebudu. Ale začala jsem další historické, inspirována tématy měsíce u Katy a Mony jsem začala svatební šaty ze začátku 20. stol., za včerejšek, který jsem strávila doma převážně v posteli, protože jsem lehce ochořela, jsem udělala spodní prádlo - korzet a "bombarďáky" (tohle slovo se příteli hrozně líbí :D). Možná, že do srazíku zvládnu i vrchní šaty, pokud ne, tak tam vezmu aspoň tohle.
tatokalan | 
Ta spodnička je fantastická, celé šaty budou Tvou chloubou, už se těším, až je tady celé vystavíš.Vycpávky taky tak řeším, hlavně v období honzíku (my s Monou říkáme ferdíkové období, protože neoblečená panenka vypadá jako Ferda mravenec) , ale místo látek používám zbytky vlny.
Na dámě jsem viděla Tvou bílo-černou kombinaci, moc krásné, jsem ráda, že už máš zase náladu na panenky a tvoření, jde Ti to skvěle.Ahoj Katy.